Červenec 2014

Full of energy

29. července 2014 v 17:08 | Sadie |  Diary
Musím říct, že dnes jsem se sebou maximálně spokojená. Nic jsem nejedla a k tomu pohyb - 6km běh a Jillian Michaels 30 Day Shred level 1. Bolí mě svaly ale vnímám to jako vítězství. Mám radost že jsem to zvládla.
Zítra asi pojedu s rodiči na celodenní výlet na kolech. Doufám jen, že nebudeme zastavovat na oběd v nějaké restauraci ale povezeme jídlo z domova, protože nevím, jak bych se z něj v restauraci vyvlíkla.
K dnešku už asi nemám co říct, doufám že se máte hezky!
- Sadie
AD ASTRA PER ASPERA | via Tumblr29.3.2014. | via Tumblr

No stress

28. července 2014 v 23:04 | Sadie |  Diary
Fucktake a thin pill | via Tumblr













Nebudu si nic nalhávat, včera jsem to fakt posrala. Byla jsem na party a ač se mi to téměř nestává, s pitím jsem to přehnala. Bylo mi tak špatně, že jsem později doma ani na minutu nemohla usnout.
A jak si asi všichni domyslíte, dohromady to mělo snad bambilion kalorií.
Bohužel, zrovna když to vypadalo, že se mi váha trvale posunula o další kilogram dolů, jsem to všechno zkazila a tak mám opět 57kg.
To mě ale nemůže srazit na kolena. Naopak.
Motivace mám opět až nad hlavu a tak budu pokračovat snadno dál.
Abych vám zrekapitulovala minulý týden (ano, vím, píšu sem hrozně málo)

- nechala jsem si zesvětlit vlasy
- příliš jsem nesportovala ale dodržovala jsem (až na onu party) jídelníček do 300kcal
- bohužel, jídlo jsem opět začala nahrazovat cigaretami
- konečně jsem dočetla všechny knihy které jsem chtěla
- naplno jsem si užívala života

Ano, já vím. Ten poslední bod zní tak trochu jako klišé.
Ale opravdu z toho mám takový pocit. Po dlouhé době jsem se uvolnila, na chvíli zapomněla na všechno zlé, scházela se s přáteli, bavila se a ničím jsem se nestresovala (viz nedostatek pohybu)

Doufám že si užíváte léta a moc se nestresujete.
- Sadie

Happy

22. července 2014 v 21:21 | Sadie |  Diary
Konečně vidím nějaké výsledky. Pořád toho mám hodně před sebou ale motivuje mě, kolik jsem toho zatím zvládla.
Ač jsem se teď dlouho neozvala (po prázdninách budu psát pravidelně, teď to ale prostě nejde..) poctivě jsem celou dobu makala. Nejsem blázen, hladovku jsem už nedržela ale jedla jsem denně do 300kcal. Na váze je aktuálně o 2,5 kg méně než na začátku.
Ještě jsem vám moc chtěla poděkovat za komentáře u minulého článku, hrozně moc si toho vážím! <3

I realized I can.

18. července 2014 v 8:29 | Sadie |  Diary
Zamilovala jsem se do té vlády nad svým tělem víc než kdy dřív.

Včera jsem měla hladovku. Pila jsem zelený čaj, vodu a domácí "mojito" (ledová voda s citronem a lístky máty, nic kalorického)
Ráno jsem si byla zaběhat (asi jen 5km) a když jsem se vrátila...
Na jednom z blogů (omlouvám se, už nevím na kterém) jsem narazila na tenhle obrázek:
Untitled
Asi už víte jaký byl plán na dopoledne. Napustila jsem si plnou vanu ledové vody a 25 minut v ní ležela. Déle jsem nevydržela, po 25 minutách už jsem se klepala tak moc, že jsem dostala trochu strach. Ale nějakým podivným způsobem se mi to líbilo. Ta nadvláda nad tělem, to jak jsem téměř cítila, jak kalorie mizí.. Z vany jsem vylezla s úplně fialovýmy rty a klepala jsem se po zbytek dne. Tělo už se nedokázalo zahřát a ani s pomocí deky či poskakování na místě jsem se třesu nezbavila. Nakonec jsem to vzdala a řekla jsem si, že tělo snad alespoň spálí víc kalorií.
Chtěla jsem začít cvičit Jillian ale nějak jsem se k tomu nedokopala, tak snad dneska.
Na váze 56,5 což je o dvě kila méně než na začátku. Konečně vidím nějaký výsledek. Můj další cíl je 55kg - doufejme, že ho brzy dosáhnu!

Sadie

Daddy´s (little) girl

16. července 2014 v 15:06 | Sadie |  Diary
Tak jsem přišla na kloub tomu, proč jsem neměla žádný úbytek váhy. Dneska jsem to dostala. Menstruaci mám naprosto nepravidelnou (chodím kvůli tomu po doktorech, ale o tom někdy příště), takže jsem to nemohla čekat. Trochu se mi ulevilo.
Myslela jsem, že si dám ještě jeden den hladovky ale táta mě chtěl vzít na oběd, z čehož nebylo úniku. Snažila jsem si vybrat něco, co nejméně kalorického. Nakonec jsem skončila u sushi. Myslela jsem, že si dám jen dva kousky (Nigiri) ale táta mi koupil 4. Po třetím kousku jsem řekla, že jsem najedená, takže jsem skončila s 135kcal což není žádná katastrofa. Zapila jsem to colou light, takže jsem z toho vyšla ještě dobře. Táta nic nepoznal, jak by taky mohl.
Jinak popíjím zelený čaj (voda mi moc nejede), čtu si a mám docela pohodu (až na ty křeče v břiše). Chtěla jsem si jít zaběhat ale sport budu muset na pár dní odložit.. Což mě na jednu stranu mrzí ale o to víc se těším, až si půjdu zaběhat!
A jak se daří vám?
Sadie

Hungry and sad

15. července 2014 v 22:41 | Sadie |  Diary
Tak jsem od nedělě měla hladovku.
Je mi jasné, že to není řešení, ale tak nějak symbolicky jsem chtěla oddělit nový začátek. Na váze pořád to stejné číslo, ikdyž to není žádné překvapení - po dvou dnech.
Našla jsem si brigádu. Není to teda nic moc, ale chci jí jenom na prázdniny a pak si najít něco lepšího.. Roznáším noviny. Šest dní v týdnu. 9 kilometrů. Mám z toho radost, protože mám alespoň nějaký pohyb navíc. Další plus je, že vstávám v 5 hodin ráno a v 8 jsem zase zpátky, takže mám v podstatě celý den volný.
Dneska jsem celý den tak podivně skleslá, smutná, v depresi.
Brečela jsem. Hodně. Ani nevím kvůli čemu, nemám žádný určitý důvod.
Ale je to asi taky hodně o tom, že jsem už dlouho sama. Čímž myslím jak přitele, tak přátele.
A z čehoto asi pramení? S hubenýma holkama se chce bavit každý.

Sadie

Sadie is back. Again.

13. července 2014 v 23:27 | Sadie |  Diary
Léto je v plném proudu.
Z kraťásků vykukují pevné zadečky a vyhublé nohy.
A pak je tady Sadie.
Sedím sama někde v povzdálí. Závistivě sleduji všechny ty hubené holky. Většina z nich sice nepobrala moc krásy ale kluci od nich nedokážou odtrhnout oči. Samozřejmě by to popřeli a řekli by, že se jim mnohem víc líbí holky s pořádnýma křivkama. Lži. Vychrtlým děvkám dají vždycky přednost.
Už mě to nebaví. Chci být jedna z nich.
Říkáte si, že teď už je trochu pozdě?
Není.
Nikdy není pozdě začít.
Probrečela jsem příliš nocí na to, abych to OPĚT vzdala. Tentokrát to dotáhnu až do konce. Ať to stojí, co to stojí.
Na závěr bych vás chtěla upozornit, že proto udělám COKOLIV a nestojím o žádné "rady" co je správné a co ne.
Zkusila jsem už naprosto všechno a jiná možnost mi tedy nezbývá.

Vaše Sadie